Martin Klewar: Život na Šumavě v době vylepšeného zákona 114.

23.11.2022

Velikým problémem světové ekologie je saturace hospodářských potřeb (zjm. obnovitelných materiálů, ale i potravin) náhradní těžbou v územích s nižší prioritou ochrany přírody. To, co potřebujeme jednoduše uzmeme tam, kde se příroda tolik nechrání. Takto je možné, aby jedna z „nejvyspělejších“ zemí G8 vyrvala kupní silou dřevo státům třetího světa (dtto odlesněné Borneo) a sama si chránila svoje úžasné lesy. Pan poslanec a bývalý ministr Brabec také hodnotí věci odkudsi zdaleka, kde ještě zjednodušená rovnice "příroda přírodě" a "člověk člověku" dává výsledek ve formě harmonie (článek z 11.11.). Odmysleme si ale na chvíli poučku, že neznalí lidé opakují svojí historii (dtto vývoj v prvním národním parku světa Yellowstone) a ponechme větu o lásce člověka k přírodě za nedokončenou. Proč se má stát Šumava (nebo i jiná území s pěknou přírodou) skanzenem pro lidi z velkých aglomerací? Sám pan Brabec připouští, že lidská činnost (sekání orchidejí) může napomoci k cíli. Proč má být cílem příroda bez lidí? Bylo by nejvýš vhodné, aby státní ochrana přírody (ať už Správa národního parku, nebo sám pan ministr/ministryně) začala chápat člověka ne jako nežádoucí prvek, ale jako součást ekosystému. Začít chápat místní obyvatele jako nejbližší spolupracovníky, se kterými lze nejlépe vyřešit jednotlivé konkrétní problémy vyvstalé až v detailních souvislostech. Takovou strategii ale nelze uplatnit, pokud z pozice nadřízené moci bouráte historické objekty, komplikujete pietu na hřbitovech (náhodou v zóně přírodě blízké), nebo rabujete zbytky zásahových území, abyste získané dřevo v surovém stavu bez jakékoli přidané hodnoty exportovali do zahraničí (také toto dělá Správa NP Šumava s ředitelem, kterého dosadil právě pan Brabec). Šumavští obyvatelé nemají v principu nic proti zákonné ochraně přírody a krajiny, jde pouze o to, jak se taková ochrana provádí a jaká práva jsou přisouzena domorodým obyvatelům. Kdyby třeba ředitele národního parku vybírali sami domácí obyvatelé, formou přímé volby, či skrze samosprávu? Kdyby měli domácí(při souběhu požadovaného vzdělání) přednostní právo v získat práci na Správě národního parku? Kdyby se hospodářská činnost prováděla s přidanou hodnotou domácí výroby, aby byla pracovní místa? Proč nepodpořit domácí výrobu a právě při jejím výkonu ukázat celému světu, jak se žije v souladu s přírodou? Senátor Jirsa hovoří „plynně“ domorodým jazykem Šumavy a jejím obyvatelům je blízko. Bývalý ministr (i se "svým" zákonem) je velmi vzdálen každodenní realitě lidí, co žijí "rovnou pod lesem". Důkazem je například fakt 45. neschválené verze Územního plánu Srní (permanentně stupňované požadavky ochrany přírody), bobří hráze ohrožující silniční a železniční dopravu (bobr má právo přednostní jízdy), nebo nová rozsáhlá území, která kácí kůrovcem a zalesňuje trávou sama „matka příroda".