Jiřina Králíková: Je na šumavské frontě klid?

23.11.2022

My, co zde žijeme, nechápeme území Šumavy jako nějakou frontu a už vůbec ne jako bojovou. To jsou názvy, které používají lidé z neziskovek, rádoby ochránci přírody a možná úředníci na ministerstvu, případně bývalí ministři. Termín bezzásahovost se v zákonu sice neobjevuje, ale na bezzásahovost se díváme každý den. Víme, jak vypadají lesy, které se nechají uschnout. Máme to v přímém přenosu. Vlastně to vidí každý návštěvník Šumavy, který přijíždí k hraničnímu přechodu Strážný po hlavní silnici č. 4. Mluvím o nyní uschlém, rozsáhlém Radvanovickém hřbetu. Nerozumíme tomu, proč národní park někde nechá celé lesy uschnout, někde vytěží v lese všechny stromy a nechá holiny a větve ani neuklidí na hromady. Nerozumíme tomu, proč se na obnovu mokřadů vynakládají obrovské peníze, a na obnovu lesů se nedá nic. Mokřady si samy nepomohou a lesy asi ano. Takže my tak úplně nevidíme, jak se příroda sama dokáže vzpamatovat a obnovit a to doslova zázračně, jak píše pan Richard Brabec. Přemnožený bobr evropský zatopí stávající I. zónu. Chránění živočichové musí před vodou utéct. Stromy a do té doby chráněné rostlinky ale neutečou. Ty se tam utopí. A najednou se chrání nějaký přírodní proces a ne rostliny a živočichové. A my tomu pořád nerozumíme. „Každá správa národního parku důsledně a dlouho dojednávala s jednotlivými obcemi zóny ochrany přírody.“ Vážně? Do zóny kulturní se měli překlopit stávající územní plány jednotlivých obcí a zeptejte se starostů na Šumavě, jestli tomu bylo opravdu tak. Celá akce byla načasovaná do doby po volbách, kdy se noví starostové teprve rozkoukávají a hned měli řešit takový závažný a důležitý problém. A pokud vím, tak slíbená data k zonaci od parku, nebyla nikdy starostům dodána, takže zonace byla opravdu mravenčí práce pro starosty. A o blamáži při schvalování Zásad péče pro Šumavu se snad ani nebudu rozepisovat. Nejdřív zásady schválené byly, zhruba po hodině se ukázalo, že vlastně schválené nebyly a nyní už jsou platné, jak rozhodlo ministerstvo. Se zatajeným dechem jsme sledovali požár v Českém Švýcarsku. My tady máme řadu vesnic, které leží celé v národním parku, nemáme tu žádné Labe a kolem nás nejsou soutěsky, které vyhoří. My tu máme rašelinu, která jen tak nevyhoří. Ale co, přece nemusíme všemu rozumět. Každý, kdo chce žít na Šumavě, buď po první zimě uteče, nebo zůstane a pak mu Šumava přiroste k srdci. Příroda patří k Šumavě stejně, jako my obyvatelé. A my to společně prostě dáme. Žabomyší války a fronty necháme těm, kteří o tom rádi mluví. My si jdeme připravit hrabla a lopaty a společně přečkáme další zimu. Jiřina Kraliková, starostka městysu Strážný a předsedkyně Svazu šumavských obcí