Národní park Šumava smrtelně ohrožen

03.08.2011

Národní park Šumava smrtelně ohrožen

Haló noviny

Jan ZEMAN

03.08.2011

Šumava bývala zelenou střechou Evropy. Tou už zejména její hlavní hřeben v Národním parku Šumava (NPŠ) není. Katastrofu způsobila hrubá zvůle některých ekologů (ekologistů) za přispění lýkožrouta smrkového (kůrovce). Až do roku 1945 byla Šumava intenzivně zemědělsky využívána. Schwar zenbergové a jiná šlechta na šumavských lesích vydělávala. Měnili jejich původně převážně smíšenou druhovou skladbu na umělé smrkové monokultury. S výjimkou lesů přibližně nad 1000 metrů nad mořem, kde horské smrčiny jsou pro drsné horské klima přirozeným lesním ekosystémem. Výnos dřevní produkce rostl, zranitelnost nepůvodních smrkových monokultur také. V roce 1870 ničivá vichřice a následná kůrovcová kalamita zničila téměř všechny lesy na centrální Šumavě. Rakouské mocnářství vyhlásilo celostátní sbírku sazenic na obnovu zničených šumavských lesů. Pro nedostatečnou dopravu dodalo podhůří Šumavy rozhodující část sazenic. Vznikly tak dnešní nepůvodní stejnověké m onokulturní smrčiny. V horských podmínkách Šumavy dosáhly mýtní zralosti kolem roku 2000. To neslo velká rizika.

Významné polomy, následované přemnožením kůrovce, byly už v 80. letech 20. století. Lesníkům se je s podporou společnosti podařilo zvládnout, byť ne beze škod na lesích. Ke katastrofě však vedlo vyhlášení NPŠ v roce 1991. Vinou ale nebyl samotný NPŠ, ale prosazování divokých experimentů některými ekologisty na základě ne vědecky standardních argumentů, nýbrž na vizi divočiny. Charakteristický byl pro ně výrok, že kůrovec se v NPŠ nemůže přemnožit a destruovat ho. Dokonce ho nazývali lékařem lesa. Později, když už ničení lesů žírem kůrovců nabývalo na ploše, architektem lesních ekosystémů. Ideologický základ vize se ukázal při mezinárodním auditu v NPŠ v roce 2002, kdy pochyby o neškodnosti kůrovcovitých nadšenci označili za nepřípustnou zradu. Horší je, že stejné vize ovládly i státní orgány. Dodnes se nikdo z hlasatelů vize neomluvil, ani za jimi prosazenou destrukci lesů NPŠ. Jak píše přední a uznávaný lesník V. Krečmer, takto jednostranně uvažovali nejen ekologisté, ale i část přírodovědců v boji za velké nejpřísněji chráněné 1. zóny NPŠ a za absolutně bezzásahový režim v nich. Zajímat se o poznatky lesnických věd bylo pod jejich úroveň. Na lesníky dštili jen oheň a síru.

Devastační přístup Pokud je národní park vyhlášen na dostatečně velkém území výrazně nedotčeném lidskou činností, lze v něm uplatňovat v podstatě bezzásahový režim. Pokud je NP vyhlášen v území se zásadně změněnými ekosystémy v důsledku jeho staleté exploatace lidmi, je takový přístup devastační. Dochází-li k velkoplošným destrukcím stromové složky lesních ekosystémů, mizejí funkce lesa jako složky životního prostředí, a tím vznikají rizika pro životní prostředí okolní kulturní krajiny. Povinností správy takového NP je vypracovat harmonogram postupné, zpravidla několikasetleté rekonstrukce stávajících kulturních ekosystémů NP směrem k ekosystémům původním, přirozeným. Podle zákona č. 114/1992 Sb., § 15, odst. 1: Rozsáhlá území, jedinečná v národním či mezinárodním měřítku, jejichž značnou část zaujímají přirozené nebo lidskou činností málo ovlivněné ekosystémy, v nichž rostliny, živočichové a neživá příroda mají mimořádný vědecký a výchovný význam, lze vyhlásit za národní parky. NPŠ tento zákon předešel. Připravit zákon o NPŠ nebyla ochrana přírody s to, leč tím nebyla dotčena povinnost provést pozvolnou konverzi tamních druhotných smrčin směrem k přirozeným lesům.

Práce na stovky let Jestliže je Národní park České Švýcarsko z významné části obsazen nepůvodní, rychle se šířící a původní ekosystémy potlačující borovicí vejmutovkou, nezbývá jeho správě, než ji postupně likvidovat. Nelze to ale uskutečnit jednorázovým vykácením, neboť by došlo k masové erozi půdy. Je to úkol přinejmenším na desítky let. Pokud v NPŠ byly z 86 % nepůvodní stejnověké smrkové monokultury (zbytek tvoří mokřady, rašeliniště a jezera a jejich blízké okolí, jimiž by se až na výjimky měla vyčerpat nejpřísněji chráněná 1. zóna NPŠ), je podobně reálné tento stav změnit jen trpělivou prací celých generací lesníků pod dohledem ochrany přírody během 200 - 300 let.

Kůrovce zóny nezajímají Problémem nebyl ani silně medializovaný spor o zónování NPŠ, ani o změnu v lunapark, ale prosazování absolutně bezzásahového režimu v 1. zónách NPŠ. Vzorem byl sousední (starý) Národní park Bavorský les (NPBL), jehož správa provedla divoký experiment nezasahování proti kůrovci. V jeho okolí se kůrovec přemnožil v lese soukromníka, přelétl do NPBL, zničil všech asi 40 % tamních smrčin a začal ve velkém nalétávat do NPŠ a obdobně ho ničit. Postup, kdy byl kůrovec regulován ve 2. a 3. zónách NPŠ a v 1. se ponechával, byl s prominutím idiotský. Lesy kolem 1. zón se nutným kácením staly obětí absolutní bezzásahovosti, ty v 1. zónách ničil kůrovec. Nutně došlo k rozsáhlé destrukci šumavských lesů ve všech zónách. Kůrovce hranice zón nezajímají.

Zmařený pokus ministra Pokus ministra životního prostředí M. Kužvarta v roce 2000 zastavit kůrovcovou kalamitu kolem Plešného jezera zmařila blokáda organizovaná Hnutím Duha, skupinou veterináře pana Bláhy, za podpory novinářů, zvláště pak ČT. V srpnu 2000 jsem se týden toulal po NPŠ. Shledal jsem, že boj o záchranu NPŠ je v oblasti Plešného jezera, Modravské a Rokytecké slate, Cerné hory ad. prohraný. Chápu, že dvounozí strujci této katastrofy otvírali šampanské. Je ale smutné, že Kužvartuv pokus tuto katastrofu zastavit byl jedním z duvodu, proc nový, údajne proekologický premiér V. Špidla si vybral za ministra životního prostredí L. Ambrozka z KDUCSL, který spolu s Hnutím Duha prosazoval likvidaci lesu NPŠ kurovcem. Situaci dále zhoršilo sesazení reditele NPŠ I. Žlábka v roce 2003 a jeho nahrazení ?umírneným? ochráncem kurovcové kalamity A. Pavlíckem. Zkázu dovršil ministr životního prostredí M. Bursík (Strana zelených, SZ), když do cela NPŠ dosadil tvrdého podporovatele kurovcové zkázy lesu NPŠ, F. Krejcího. Lesníci na správe NPŠ byli zrušeni.

Zneužili i Kyrilla K likvidaci nepuvodních lesu NPŠ ministr životního prostredí s ekologisty zneužil i rádení orkánu Kyrill. Svévolné rozšírení zón bezzásahovosti v NPŠ a rozhodnutí nelikvidovat cetné polomy ani v 2. zóne NPŠ zahubila rozhodující cást lesu jádra NPŠ. Zkáza NPŠ se na nekolik generací mení na experimentální objekt dílcích prírodních ved s naprosto neošetrenými riziky pro okolní krajinu. V okolí jezer Laka a Prášilského a Cerné hory jsem videl minimum stromu poražených vetrem. Rozsáhlé odumrelé smrkové porosty stály sežrány kurovcem.

Právní aspekty Základním argumentem ekologistu bylo a je, že v nejprísneji chránené 1. zóne NPŠ jsou regulacní zásahy neprípustné, byt to ze zákona c. 114/1992 Sb. o ochrane prírody a krajiny nevyplývá. Berlickou jim byl § 90, odst. 4 zákona c. 114/1992 Sb.: ?Zákon o ochrane prírody a krajiny a predpisy vydané k jeho provedení jsou zvláštními predpisy ve vztahu k predpisum o lesích, vodách, územním plánování a stavebním rádu, o ochrane nerostného bohatství, ochrane zemedelského pudního fondu, myslivosti a rybárství.? Ochrana prírody a krajiny bývá na posledním místě, je dobrá tak leda k vyplundrování v rámci budování tzv. prosperity. Toto ustanovení do zákona č. 114/1992 Sb. mělo omezit nejhorší výstřelky těžby a výstavby proti přírodě a krajině, devastaci vodních poměrů vodohospodáři, usnadnit postupnou změnu druhového složení lesů směrem k lesům přirozeným... Mělo nejmenovanou podmínku: státní ochrana přírody a krajiny ho nebude zneužívat. Ekologisté si ho ale vysvětlili po svém. Jiné zákony v zájmu ochrany přírody prý na území NPŠ a zejména jeho 1. zóny neplatí. (Obrovská zvůle v NPŠ - člověk tam prý koneckonců nemá co pohledávat nakonec ale vedla po pádu vlády M. Topolánka a oslabení vlivu SZ ke zrušení nepohodlného ustanovení § 90, odst. 4 zákona č. 114/1992 Sb.)

Porušení zákona Přitom zákon 114/1992 Sb. říká, že ochranou přírody (nejen národních parků) se rozumí v § 2, odst. 2, písm. a ochrana a vytváření územního systému ekologické stability krajiny, v § 2, odst. 2, písm. f ovlivňování vodního hospodaření v krajině s cílem udržovat přirozené podmínky pro život vodních a mokřadních ekosystémů při zachování přirozeného charakteru a přírodě blízkého vzhledu vodních toků a ploch a mokřadů, v § 12 ochrana krajinného rázu ad. Tyto a další ustanovení zákona o ochraně přírody a krajiny byly zničením lesů v důsledku záměrné neregulace kůrovce v NPŠ hrubě porušeny. Krajinný ráz byl zásadně zhoršen, stejně tak vodní poměry, protipovodňová ochrana, ochrana půdy proti erozi, ochrana klimatu atd.