Ekologičtí aktivisté. K smíchu nebo pláči?

02.08.2011

Ekologičtí aktivisté. K smíchu nebo pláči?

Rokycanský deník

02.08.2011

GLOSA JANY MOULISOVÉ

Ekologičtí aktivisté jsou na Šumavě opravdu aktivní. Přivazují se ke stromům, poutají se řetězy, brání dřevorubcům v práci všemi možnými způsoby. Co si o nich myslím? Jsou mi k smíchu. Nejvíc mne pobavil amatérský záběr odvysílaný vTVzpravodajství. Objektiv kamery zabíral stojícího muže, dřevorubce.Av koutku záběru se zmítal (zmítala, zmítalo?) aktivista, který křičel (a) "nechte mě, nebijte mě, nesahejte na mě!!!" Záběr byl opravdu velmi amatérský, protože bylo jasně poznat, že mezi dřevorubcem, který se ani nepohnul, natož aby někoho tloukl a "obětí" je značná mezera, přes kterou by na sebe tito dva aktéři ani náhodou nedosáhli... Jediný výsledek, kterého se mohou dočkat, je pozdržení prací při kácení nemocného lesa, potažmo také větších škod napáchaných kůrovcem. Stojí jim to vůbec za to? Měla bych pro ekologické aktivisty návrh. Co takhle změnit obor a začít působit třeba jako "političtí" aktivisté? Začít se poutat řetězy třeba ke dveřím budovy parlamentu, k řečnickému pultu či k senátnímu bufetu? Ti odvážnější by mohli připnout svou ručku řetízkem (řetězem s kovovou trubkou?) přímo k politikovi, který chce učinit pro národ nepopulární rozhodnutí v podobě dalšího zdražování, zvyšování daní, poplatků... Řeknu vám, viset za nohu ministra či člena parlamentu a nutit ho tím pracovat poctivě, zodpovědně a pro blaho národa, nikoliv jen pro vlastní prospěch, to by bylo jiné kafe!