Šumavská divočina vůbec nebyla divoká

19.09.2008

Plzeňský deník Datum vydání: 19.09.2008 Nadpis: Šumavská divočina vůbec nebyla divoká

Šumava/Ráda chodím po Šumavě. Zúčastnila jsem se například jednoho z výletů s názvem S průvodci za šumavskou divočinou. Toho nejdelšího a nejnáročnějšího, do Modravských plání. Šla jsem jako jedna z prvních do divočiny podle direktiv, které vyhlásila Správa NP a CHKO Šumava. Šli jsme se skupinou organizovaných návštěvníků po trase Modrava - Javoří Pila - Hochschachten (Národní park Bavoský les) - Poledník - Modrava. Exkurze měla název Tetřeví domov. Mělo jít o vysoce náročnou trasu s chůzí nerovným terénem, obtížně průchodným lesem a podmáčenými porosty a po nezpevněných cestách a v nepřehledném terénu. Byla jsem překvapena, že většinu cesty jsme šli buď po asfaltových "dálnicích" nebo zpevněných cestách, které jsou turisticky značené. Cestou po odbočce na Temném potoce (za Javoří Pilou) jsme dokonce potkali vědeckou pracovnici Správy NP a CHKO Šumava, která vůbec nevěděla, že nějaké exkurze a nějaká vládní výjimka existují. Divila jsem se také, proč ideální přeshraniční spojení mezi Střeleckým průsekem (zakázaná cesta vedoucí k státní hranici) a Hochschachten není využito pro regulované turistické propojení obou národních parků. Přišlo mně zvláštní, že zdejší zcela běžně používané cesty jsou zakázány pro turisty údajně s ohledem na tetřeva. Ale pracovníci parku tam podle informací, které jsme dostali, běžně vstupují. Copak oni tetřevy neruší? Exkurze s průvodcem do šumavské divočiny je sice pěkný záměr, ale realizace je už horší. Moc z té divočiny jsme během 25 km dlouhé cesty neviděli. Buď tam není, nebo nám ji nechtěli ukázat. Pokud platí druhá alternativa, tak Správa parku vyrobila účelovou a klamavou reklamu ve svůj prospěch. Průvodce, který šel s námi, byl na úrovni, věděl hodně, dovedl popsat šumavskou přírodu poutavě. Nechápu však, proč partie, které jsme navštívili, jsou pro turisty dosud uzavřené. Navzdory tomu, že na druhé straně hranice vede při hranici značená turistická cesta a po státní hranici je také možný turistický provoz - po tzv. hraničním chodníku. Jenže na státní hranici není možné dostat se z české strany. Není to v době skoro rok po Schengenu trošku divné? Četla jsem také o tom, že oba národní parky vytvářejí jeden celek, tak to příliš nechápu. Dále mi není jasné, proč jsme žádnou divočinu vidět nesměli a proč se tyto placené trasy s doprovodem tedy vydávají za "výlety s průvodci do šumavské divočiny". Není to náhodou tak, že určitá skupina pracovníků Správy NP a CHKO Šumava si chce zachovat "svoje území" opravdu jen pro sebe a pro své výzkumy? A tím i svoje vlastní privilegia v této rozsáhlé oblasti?