Jan Pokorný, Josef Seják, MF Dnes: Globální změnu zkoumejme vědecky, ne ideologicky

26.10.2022

V úterý 11. října jsme předali na Akademii věd ČR otevřený dopis paní předsedkyni, v němž upozorňujeme na neudržitelnost expertního stanoviska Ústavu výzkumu globální změny AV ČR (ÚVGZ) ke klimatickým změnám. Ve stanovisku není jediná věta o úloze lesů v utváření klimatu a oběhu vody. Zato se tam čtenář setká s direktivním cílem „Globální oteplování se zastaví, pokud bilance skleníkových plynů, které lidstvo přidává do ovzduší, klesne až k nule. To platí, pokud se tak stane do poloviny 21. století“. Není to ovšem výsledek vědeckých měření ÚVGZ, nýbrž jen citát vypůjčený od vědců se shodnou ideologií. Podle ní za globální oteplování mohou jen zvyšující se atmosférické koncentrace CO2, a to přesto, že z podrobnějších výsledků ledovcových analýz za posledních 420 tis. let vyplynula opačná příčinná závislost (koncentrace CO2 se zvyšovala až po zvýšení teploty). Je třeba naplno říci, že obrácení příčinných souvislostí a označení emisí CO2 za hlavní příčinu globálního oteplování se nezakládá na žádných vědecky naměřených datech, nýbrž je to pouhá neprokázaná hypotéza, založená na korelaci mezi globální teplotou a koncentrací CO2. Tím, že se této hypotézy chopili v Mezivládním panelu pro změnu klimatu (IPCC) a pomocí klimatických modelů, založených ovšem na nedokázaném příčinném vztahu, že růst emisí CO2 povede k růstu oteplování, začalo období strašení lidí a tím i získávání výzkumných prostředků na neopodstatněný výzkum. Půda místo lesa Koncem srpna jsme publikovali ve vědeckém časopise Ecosystem Services shrnující článek o nenahraditelné úloze přirozených lesů v regulaci klimatu. Ukazujeme v něm, že lidstvo je odpovědné za klimatické změny a za ztráty podpůrných a regulačních ekosystémových služeb (ES), protože dlouhodobě snižuje plochy přirozených lesů, což je dlouhodobá dominantní příčina nárůstu oteplování a klimatických extrémů jak v ČR, tak v ostatních zemích světa. Tento příčinný vliv antropogenizace krajiny na obydlených kontinentech Země je měřitelný a nejméně stonásobně větší než vliv rostoucích koncentrací CO2 v atmosféře, který měřit nelze.
Toto tvrzení opíráme o termodynamickou analýzu toků na zemský povrch přicházející sluneční energie a o dlouhodobě klesající podíl latentního tepla výparu. Dále je toto tvrzení opřeno o víc než desetiletá kontinuální měření net-radiometrem, z nichž vyplývá, že obsah vodní páry a oblačnost zásadně ovlivňují jak množství přicházející sluneční energie, tak tok tepla od povrchu země do atmosféry. Člověk potom ovlivňuje množství vodní páry hospodařením v krajině, změnami živého krajinného pokryvu na neživý.
Podle údajů Organizace OSN pro výživu a zemědělství lidé na všech obydlených kontinentech Země za posledních 10 tisíc let do konce 19. století zlikvidovali cca miliardu ha přirozených lesů a následně jen za 20. století zlikvidovali další miliardu hektarů lesů a přeměnili je na převážně zemědělské a zastavěné půdy. Došlo tím globálně k ohromnému snížení produkce životodárných podpůrných a regulačních ekosystémových služeb, zejména pak ke snížení chladícího efektu latentního tepla a schopnosti udržení vody v krajině. V měrném vyjádření na metr čtvereční, přeměnou zapojeného lesa či mokřadu na zemědělské a zastavěné půdy dochází ke ztrátám klimatizačních ekosystémových služeb ve výši až několika stovek wattů/m2 z přicházející sluneční energie. Tato lidmi způsobovaná tepelná stopa přeměnou klimaticky nejúčinnějšího klimaxového lesa či mokřadu na agrární a městské ekosystémy je až o dva řády vyšší než za posledních 250 let odhadované zesílení skleníkového efektu o 1-3 W/m2 z růstu emisí nekondenzačních skleníkových plynů (skleníkové plyny bez vodní páry), deklarované zprávou IPCC 2007. Investice špatným směrem Přehřívání krajiny je provázeno nárůstem gradientů, které se následně vybouří jako přívalový déšť, tornádo či hurikán atd. Meteorologicky měřené změny průměrné globální teploty nepostihují rozsah změn klimatu působených globálním odvodněním a odlesněním. Z měření ztrát podpůrných a regulačních ekosystémových služeb, dosud nezahrnovaných do územního rozhodování správních orgánů ochrany ŽP, vyplývá, že zaměření unijní environmentální politiky na dekarbonizaci povede ke zcela neefektivnímu investování nesprávným směrem. Zásadní environmentální investice musí jít na obnovu relativně souvislých sítí přirozené a funkční vegetace Evropy při současném udržení výživy obyvatelstva. Naopak, nadměrné pálení biomasy vede k likvidaci vegetace, která je podmínkou oběhu vody, distribuce slunečního záření, a přísunu vlhkého vzduchu od oceánu (pohyb vzdušných mas kondenzací vodní páry). Potřeby výživy lidí a energetická krize vyžadují okamžité zrušení obchodování s emisemi CO2, které nezdůvodněně zvyšuje ceny energií na zkolabovaném umělém unijním trhu a již v současnosti tlačí mnoho evropských domácností pod hranici chudoby a vede k nekonkurenceschopnosti evropských výrob. Pokud nebude cena elektřiny jako zboží nejčetnější každodenní spotřeby postavena na národních výrobních nákladech, půjde o unijně schválené vydírání chudých bohatými.