Odpovědi ing. Jana Štrobla na otázky novináře Pacnera

21.10.2019

1. Jaké jsou Vaše zkušenosti s péčí o Národní parky a bezzásahová území?
2. Můžete nějak fakticky doložit informaci, že kůrovec může dolétnout až 13 km?
3. Tvrdíte, že jsou vědci zaplacení a výsledky jejich výzkumů jsou předem dané..Jaké k tomu máte důkazy?
4. Jak by podle Vás měla vypadat příroda, kterou lze ponechat v bezzásahovém režimu?

ad 1) - otázka trochu mimo mísu - nekritizuji péči o národní parky. Kritizuji ochranu lesa v Národních parcích, kde vůbec jejich "odborníci" neví, co to je. Kritizuji hloupou bezzásahovost v okamžiku napadení jednoho stromu, kterým postupně při nezasahování (pokácení a asanaci třeba odkorněním) vznikají rozsáhlé holožíry, které ničí naše lesy ve velkém rozsahu. V každém parku by měla být v první řadě ochrana stávajících lesních porostů a ne jejich likvidace. Pro unikátnost horského smrku na Šumavě byl NPŠ založený a dneska po necelém třicetiletém hospodaření jsou zde zničené právě tyhle cenné lesní porosty, kdy uschly i smrky starší 600 let! A to přečkaly od středověku leccos, jenom nepřečkaly ani 20 let téhle pomatené doby! Jednou stranou se hlásá nějaká bezzásahovost v prvních zónách - a na druhé straně tam kácí kolem stezek přes první zóny pro turisty uschlé stromy ve stovkách a tisících kubíků, aby na lidi nepadaly větve, či uhnilé vršky. Tak o jakou bezzásahovost se tady jedná?? Proč nemůže být včas pokácený jediný napadený strom kalamitním škůdcem, aby nemohlo dojít k jeho dalšímu šíření? A od jednoho jediného stromu tyhle kalamitní žíry začínají - je jedno, či od stojícího, ležícího, či zlomeného! "Ochránci", kteří ničí naše lesy ve velkém - to nejsou žádní ochránci, ale obyčejní likvidátoři přírody, kteří vůbec neznají vztahy fauny a flory mezi sebou!

ad 2) Já nikde neuvádím, že jeden brouk (či více brouků) se rozhodne a poletí třeba 20 kilometrů někam v kuse. Ani nechápu, proč by to měl dělat? Mluvím o přeletech a rozšiřování kůrovce všeobecně od nějakého spouštěče, kde se namnoží do nebezpečných stavů. Spouštěčem myslím zlom, stojící napadený strom, ležící čerstvý polom, nebo při dalších rojeních již z ohnisek, či holožírů. Z obyčejné praxe znám běžně případy, kdy se po větru od ohniska výskytu v průběhu jednoho roku roznese až do vzdálenosti přesahující 20 km. Nebývá to často ani vlastními silami brouka, ale také za pomoci převládajících větrů zejména při druhém rojení v létě, které probíhá více v korunách stromů a působí zde stoupavé teplé vzdušné proudy rychlostí více metrů (až desítek metrů) za sekundu. Nezapomínejme, že se jedná o drobného broučka, který je svými silami bezmocný již při slabém vánku 1 metr za sekundu, kdy je unášený větrem. Při zanedbání ohniska výskytu a vlastním namnožení se pak rozšiřuje dále zásadně po větru poměrně velkou rychlostí. Tohle mohu jednoznačně prokázat na mnoha praktických případech. Mohu také ilustrovat pomocí mapy.cz, kde jsou historické letecké snímky od r.2000 po zhruba dvou letech na mnoha místech NPŠ, kde kůrovce chovají jako domácí zvíře. Ostatně, v NPŠ (i jinde) - všude mohu v terénu prokázat, kde kůrovcový žír začal a kterým směrem pokračoval podle stupně odumírání stromů, kdy poměrně přesně mohu určit dobu jeho žíru. V současné době, pokud někteří vědci uvádějí, že "je prokázáno, že lýkožrout se rozšiřuje vlastními silami pouze na stovky metrů od výskytu" - tak se jedná o nepravdivou, či z kontextu vytrženou informaci. Pravdivá věta by měla znít: "Lýkožrout dokáže vlastními silami odlétnout z místa výskytu na stovky metrů atd..." Takto podaný "vědecký výzkum" je k ničemu. Měl bych toho ještě mnohem více o dálkovém přenosu kůrovců (různých druhů) až na stovky kilometrů, o kterém jsem psal již loni a zveřejnil. Například vědci z USA a Kanady u jejich lýkohuba Dendroctonus ponderosae (zhruba stejně veliký brouk jako náš lýkožrout Ips typographus) prokazují dálkový přenos a rozšiřování těchto brouků na vzdálenosti v desítkách a stovkách kilometrů - dokonce i přes hřebeny Skalistých hor 2 - 4 tisíce metrů vysokými. Jejich vědci však nikde hloupě netvrdí, že brouk se může rozšířit pouze na stovky metrů! V Kanadě (2 státy) i USA (10 států) v oblasti Skalistých hor jsem byl v r.2008, jejich problematiku s holožíry znám. Psal jsem do Vancouveru - Vysoké lesnické školy - o zaslání a potvrzení jejich údajů a zjištění. Pokud pošlou, zveřejním, protože na naši zpolitizovanou vědeckou obec a účelovost vyjádření (některých) není možné se dneska spolehnout.

ad 3) Tohle si zjistěte sami a publikujte, ať si národ udělá obrázek - od čeho jste novináři? Já nejsem pouze takový hlupák, abych si myslel, že tihle vědci to dělají pro park z pouhé "čisté lásky k přírodě". Vědecký výzkum se v České republice dost tvrdě platí v grantech obnášejících desítky až stovky miliónů korun. Pokuste se mi dokázat nepravdivost toho, co uvádím.

ad 4) Pro úmyslné nezasahování v Národním parku jsem všemi deseti pro! Od toho je to Národní park, aby se ponechávala příroda přírodě. Ovšem nutno si uvést pro NPŠ (i pro jiná chráněná území, kde rozhoduje NPŠ) pár základních faktů: Na Šumavě jsou necelé 4% lesa, kde historicky nezasáhla lidská ruka v předchozích staletích. Všechno ostatní jsou lesy po lidské činnosti v různém stáří, které jsou také již před cca 150 - 200 lety uměle obnovované dovezeným sadebním materiálem často jiného původu. První zájem o zachování našich hraničních lesů měl Karel IV. (Majestas Carolina 1348) - uchování neprostupnosti pro cizí vojska na hranicích České země. První lesnické řády vydala Marie Terezie (1754) ve smyslu "co bude vykáceno, musí být zalesněno" - zhruba řečeno. Lesní porosty nad 200 let věku lze považovat za porosty s původními dřevinami Šumavy, protože do té doby se bralo osivo i sazenice z nejbližšího okolí, které bylo (většinou pro účel sklářství, dřevěného uhlí, nebo pastvu dobytka) vykácené. Nebo vznikly přirozenou obnovou. Na nepůvodnosti současných smrkových porostů na Šumavě do 200 let stáří se nejvíce podílel rod Schwazenbergů - účelový obchodní úmysl. Vysvětlovat nebudu - je to složitější a moc dlouhé vysvětlení pro pochopení. Procházím-li šumavské lesy, dost rád se zajímám o původ stromů. Celý svůj život tady žiji a věnuji se tomu. Na původ stromu, především smrku, lze usuzovat podle jeho habitu (vnějšího vzhledu). Celkově jsem přesvědčen, že aspoň 1/4 až 1/3 stromů je původní. Nemám nijak statisticky prokázáno - pouze moje soukromé přesvědčení a profesionální odhad, o kterém se nechci dohadovat s nikým. Původní smrky nacházíme nejvíce na severních expozicích 6., 7. a 8. vegetačního stupně, ale také mimo území NPŠ v 5. vegetačním stupni. Nechci vysvětlovat proč severní expozice - opět moc složité. Stejně tak nepůvodní smrky nacházíme v horské smrčině (8. vegetační stupeň) na hřebenech a vrcholech některých hor často v plném rozsahu. Většinou se jednalo o nejdříve odlesněné plochy pro pastvu a v 19. století opětovně zalesněné nepůvodním smrkem. Čisté horské smrčiny se na území parku nachází pouze 19,32% - tzn., že na zbývajících cca 80% má růst smíšený les tzv. Hercynské směsi v zastoupení základních dřevin smrk, jedle, buk. Přirozené zastoupení těchto dřevin pro Přírodní lesní oblast Šumava činí: smrk 42%, jedle 17%, buk 27%. Skutečné zastoupení pro stejnou oblast do r.2000 činí: smrk 81%, Jedle 2%. buk 5%. (Bouše, 2001, zaokrouhleno) - zbytek ostatní dřeviny Pokud Národní park převzal do své správy v r.1991 zdravé lesní porosty o výměře 54 100 ha (Wikipedie), musíme si uvědomit, že smrk se nacházel po předchozí lidské činnosti na redukované ploše 43 821 ha. Mohou si zde vymýšlet různé bezzásahové zóny, ovšem ne bez ochrany lesa! Povinností zaměstnanců parku má být udržovaný zdravý les a zabránění rozmnožení kůrovců na katastrofální množství. Kůrovci napadají smrky od stáří cca 60 let (myšleno pouze Ips typographus a Ips amitinus). Zaměstnanci parku neumí proti kůrovcům zasahovat a udržovat jejich stavy v základním neškodném množství. K čemu pak dochází a již došlo? Jsou likvidovány žírem kůrovců i cenné lesní porosty a stromy nad 300 let stáří - např. Trojmezenský prales - vyhlášený 1933, přemnoženým kůrovcem jsou likvidovány i odolné horské smrčiny. Na místě těchto lesů vyrůstá přirozené zmlazení dle biomonitoringu lesů v NPŠ z r.2015, který na zkoumaných 750 plochách zjistil zastoupení: smrk 79 %, buk 10%, jedle 0%. Ostatní dřeviny neuvádím, jsou to nesmysly, neboť počítají i keřovité dřeviny. Údajům nelze spolehlivě důvěřovat, nesmyslně se počítají všechny dřeviny nad 10 cm výšky na zkusmých plochých 500 m čtverečních. To jsou často jednoleté semenáčky, které zanikají z valné části ještě v témže roce. Není vůbec uvedeno jaké procento odrostlo škodlivé působnosti zvěře a úporné buřeně. Stejně nesmyslně je uváděn průměrný přepočet na celou plochu parku a zpětně přepočítáno na jeden hektar. Uvádějí, že na 93% napočítali v průměru nad 100 ks na 1 ha a na 84% nad 500 ks na 1 ha. To jsou údaje z r.2015 zveřejněné NPŠ. Proč považuji tahle čísla za nevěrohodná? Protože jsem se zúčastnil 11.5.2019 přírodovědecké vycházky k Pramenům Vltavy, kde pan Bečka z NPŠ uváděl pro park již průměrné počty na 1 ha ve výši 4500 ks. Stáli jsme u plochy cca 1,5 ha, kde bylo dohromady asi 15 - 20 jedinců z nárostu. Po mé otázce, kde je těch 4500 ks, mi bylo sděleno, že se to počítá průměrně pro celý park. O tři týdny později se dozvídám z písemné zprávy parku, že v průměru se tam vyskytuje dokonce 6000 jedinců na 1 ha. Leccos už jsem v lese zažil - nikdy ne však takový nárůst za pouhé 4 roky od r.2015 a poté další nárůst za pouhé tři týdny. Tomu zkrátka nerozumím.

Závěr k této otázce: Bezzásahovost ano, ale s poctivou ochranou stávajících lesních porostů a stromů proti biotickým škodám (hmyz, zvěř). Abiotickým škodám (vítr, sníh, námraza) se nevyhneme, ale pokud dopustíme ještě následné škody broukem, dochází k likvidaci rozsáhlých lesních porostů - především také těch odolných, které zůstaly po abiotických škodách stát. Nejhorší na všem je, že v NPŠ dochází také po ztrátě různověkosti porostů (50 - 600+ let) k současnému sjednocení věku, tzn., že na těchto kalamitních plochách vznikají stejnověké porosty, což je asi nejhorší pro přírodu!!! Nutno si uvědomit, pokud dneska vidíme v nárostech smrček metr vysoký a vedle něho smrk 8 metrů vysoký - tak je mezi nimi rozdíl sotva 15 let růstového věku, což je později třeba ve stoletých porostech běžné věkové rozpětí pro stejnověký lesní porost. Procento zastoupení smrku se v NPŠ vůbec nesnižuje, naopak! Po lidech, co se 28 let starají o Šumavu, vyrůstá opět monokultura smrku ze semene nepůvodních dřevin! Pokud byla našimi předky změněna porostní skladba dřevin, bylo to učiněno lidskou rukou a nelze ponechat na přírodě návrat k přirozené skladbě - musí tomu člověk také pomoci. Ovšem v rozpětí alespoň jednoho staletí! Každý starý strom nutno chránit a udržet co nejdéle při životě. Udržet věkovou rozrůzněnost lesních porostů co největší. Navrácením především jedle a buku se snažit docílit nazpět přirozené zastoupení těchto dřevin dle vegetačních stupňů. To, co vidíme 28 let na Šumavě, to není nic jiného než (s)prostá likvidace přírody ve velice krátkém čase (myšleno k věku lesů).

K tomu si pokládám otázky: Jak je možné, že se v Národním parku používá těžká technika ke kácení a zpracování lesních porostů??? Jak je možné, že se v NPŠ úmyslně kácí zdravé stromy nad 160 let stáří ve stovkách tisících kubíků??? Jak je možné, že jsou v krátkém čase ničeny domovy divokých tvorů vázaných na prostředí starých lesů??? Jak je možné, že se v NPŠ nemusí dodržovat ustanovení NATURA 2000, kdy byla vyhlášená za Ptačí oblast - tetřevem počínaje??? Jak je možné - už toho nechám, jsem dopálený a už mne nebaví psát o takových věcech...!!!

Své odpovědi na Vaše otázky použiji ke zveřejnění - mám zájem o to, aby "národ věděl, co se děje". Také poskytnu svým kolegům. Nemám totiž dobré zkušenosti se současnou tvrdou cenzurou a pochybuji silně, že by měl někdo z novinářů zájem o zveřejnění v plném rozsahu bez úprav.