Deník: Glosa Antonína Schuberta - Rajtování na chcíplé kobyle

25.10.2018

S klesajícími podzimními teplotami poklesl i zájem o sucho. Je to paradox, protože sucho přetrvává, hladina řek dále dramaticky klesá a vody v krajině ubývá. Tohle přehlížení faktů se nám brzy nevyplatí, protože už není pověstných za pět minut dvanáct, ale hodina po dvanácté.

"A vláda? Ta není schopna po dlouhá léta přijmout žádnou smysluplnou koncepci! V roce 2000 sice signovala Úmluvu OSN proti desertifikaci (vysušování krajiny) a suchu, ale první novodobé sucho v roce 2003 ji k žádnému řešení nepřimělo. První akce nastaly až v roce 2010, mimo jiné i tím, že byla vytvořena řada vědeckých pracovišť. Ve své podstatě se proti suchu začalo bojovat počtem utracených miliard na zjištění, že je sucho.

V roce 2014 se zdálo, že to vláda konečně myslí se suchem vážně. Byla založena meziresortní komise VODA – SUCHO, jejíž materiál s názvem Příprava realizace opatření pro zmírnění negativních dopadů sucha a nedostatku vody, vláda schválila 29. července 2015. A co následovalo? Jalové handrkování o miliardy, zda stavět přehrady, budovat mokřady, anebo sázet remízky. Korunu tomu nasadil ministr Brabec, který se rozhodl proti suchu bojovat štoudvemi na zalévání a zdražením pitné vody. Jenže degradace zemědělských půd a lesů, které jsou největšími zásobárnami vody, nejenže pokračují, ale narůstají. Příští jaro bude opět ve znamení žluté řepkové krajiny a lesy budou hynout pod mračny uměle namnožených kůrovců. A tak Brabcovy výkřiky, že problémy sucha musíme řešit tryskem, jsou pouhým rajtováním na chcíplé kobyle.