RNDr. Jan Pokorný: V ČR v dnešní postfaktické době (Postfaktumzeitalter) je rozvíjeno několik protichůdných tezí o funkci lesa ve vodním režimu krajiny a klimatu.

15.02.2018

1) Les na horách nemá zásadní hydrologickou funkci. Travní porosty nahradí funkci kůrovcem uschlého lesa a holin na ploše řádově 100km2 . Les na horách nepotřebuje péči, po rozpadu se obnoví sám lépe nežli v péči lidské. (Hruška et al . 2016) Opakováno na konferencích, seminářích, Česká geologická služba, Ústav životního prostředí Přírodovědecká fakulta UK Praha, Platforma Vědci pro Šumavu, tolerováno až hlásáno Ústavem pro globální změnu. Příloha, článek Hruška et al 2016 2) Les působí na klima jako sink/source (úložiště/zdroj) oxidu uhličitého, tj.: les působí příznivě na klima, protože hromadí (sekvestruje) oxid uhličitý. Na druhé straně má les ovšem nízké albedo, takže pohlcuje sluneční záření (málo odráží) a tím planetu otepluje. Shoření boreálního lesa může vést k ochlazení planety, protože oteplení způsobené uvolněným skleníkovým plynem CO2 je nižší nežli ochlazení způsobené vyšším odrazem slunečního záření z vyhořelého lesa. (Bala et al. 2007, Proc. National Ac. Sci).

Teze 1),2) uvažují les jako pasivní subjekt globálního oteplení (IPCC): následkem zvyšující se koncentrace skleníkových plynů narůstá skleníkový efekt a s tím narůstá globální průměrná teplota. Radiative forcing se zvýšil o 1 – 3Wm-2 od začátku průmyslové revoluce (1750), a s tím se zvýšila i evapotranspirace a ztráty vody z krajiny výparem. Krajinný pokryv nemá vliv na množství vody v atmosféře (IPCC 2013, str. 666). Jedinou cestou jak mírnit klimatickou změnu je snižování obsahu skleníkových plynů. Přizpůsobíme se (adaptace) přechodem na odolné druhy vůči suchu. Klimatickou změnu zmírníme (mitigace) snižováním emisí skleníkových plynů, efekt se dostaví nejdříve za desítky let.

3) Les chladí sebe a své okolí, tlumí extrémy teplot, tlumí extrémy vodního režimu. Odlesnění vede k vysychání krajiny, extrémům teplot, zrychluje se odtok vody. Zkušenost historických civilizací prokázala opakovaně positivní úlohu lesa v klimatu, proto je tato funkce zakotvena v Lesním zákonu od počátku. Literatura o úloze lesa v klimatu je bezbřehá, neopominutelné a inspirativní jsou zejména: Alexander von Humboldt, G.P. Marsh 1864 (Man and Nature), mostem k moderní vědě o klimatu lesa jsou postupná vydání monografie R.Geigera (Climate near the Ground), stejně tak série 4 vydání Environmental Physics (Monteith, Unsworth). Stále aktuální je kniha V. Úlehly (Napojme prameny – O utrpení našich lesů, 1947). Funkce lesa shrnuty v PolicyBrief pro COP21 v Paříži 2015.

4) Lesy přitahují vodu od moře hluboko i několik tisíc km směrem do kontinentů. Zatímco nad odlesněnými kontinenty srážky klesají již několik set km od pobřeží. Evapotranspirace ochlazuje krajinu, vodní parou nasycený vzduch stoupá zvolna vzhůru a ochlazuje se a vodní pára kondenzuje na vodu. Tím poklesne tlak vzduchu, padá drobný déšť a horizontálně se nasává vzduch s další vlhkostí. Plochy s vysokým výparem jsou (paradoxně) příjemci vody (akceptorská místa). Plochy suché vysychají ještě více, ohřátý vzduch pojme hodně vody, má sice nízkou relativní vlhkost ale obsahuje podobné množství vody jako chladný vzduch nasycený vodní párou. Ohřátý vzduch stoupá vysoko do atmosféry, netvoří se mraky ani mlha. Suché, přehřáté plochy vysychají dále a jsou donorem vody pro místa chladná. Tento jev vysvětluje teorie „biotické pumpy“, viz práce Gorškova, Makarievy. Funkce lesa na současné úrovni poznání se 150 citacemi literatury popsali Ellison et al. 2017

5) Obnovou lesa v degradované krajině lze vrátit srážky, vodu, obnovit úrodnost a ztlumit extrémy počasí. Napodobování vertikální struktury lesa v kulturní krajině je strategií jejího setrvalého užívání, protože obnovený krátký oběh vody zaručuje distribuci sluneční energie přes výpar, vyrovnávání teplot, recyklaci živin, primární produkci, obnovu půdy (ukládání uhlíku): - Rajastan v Indii, zakládání terasovitých drobných vodních nádrží na dešťovou vodu a obnova lesa ze 7% na 40% pokryvu. Hladina podzemní vody stoupla ze 100m na 3 – 13m. Území o rozloze c. 1000km2 (Bhatacharya, 2015). Darewadi, Indie, na 1500ha aridní půdy byla obnovena trvalá vegetace, zadržování dešťové vody, zvýšila se hladina vody ve studních, obnovena zemědělská produkce, lidé se vracejí (Rao, Mathur 2012). Podobné další příklady: Tamera (Portugalsko), Natural Sequence Farming Austrálie (Peter Andrews), Keňa (Macharia, Oserian Farm).

6) Problém klimatu jsou extrémy netlumené vodou a vegetací. Voda a vegetace utvářejí klima, vyrovnávají rozdíly teplot a tlaků, které jsou příčinou přívalových dešťů, vichřic. Člověk odlesnil a odvodnil rozsáhlá území, ze suchých ploch stoupá ohřátý vzduch, který rozpouští oblačnost a krajina se ještě více ohřívá. Ohřívá se proto i moře u pobřeží. Odlesněním se uvolňuje zjevné teplo (ohřátý vzduch od zahřátého povrchu krajiny) v rozsahu stovek wattů na m2. To je známo od poloviny 20. století a lze to snadno změřit. Zvýšená koncentrace skleníkových plynů způsobila nárůst radiačního zesílení (radiative forcing) o 1 – 3W.m-2, což změřit nelze ani demonstrovat. Životu je bytostně vlastní (imanentní) vyrovnávat rozdíly v množství energie, vyrovnávat rozdíly tlaků a teplot, život se udržuje a rozvíjí z těchto rozdílů. Průměrná teplota je lidský výmysl a není správným kritériem změny klimatu. Vždyť stejná/vyrovnaná teplota = konec pohybu. Příklad: v lese je ráno 18 oC a odpoledne 22 oC. Les porazíme a ráno je 15 oC a odpoledne 25 oC . Klima se změnilo, průměr teplot nikoli (20 oC ). Změna klimatu, kterou působí člověk odlesňováním, odvodňováním je razantnější nežli lze zjistit z nárůstu průměrné globální teploty.