Dobrovolníci pomáhají na Šumavě obnovovat rašeliniště

05.09.2011

Mladá fronta Dnes

Lada Pešková

Zatím není zachráněna ani polovina poškozených rašelinišť

MODRAVA V Cikánské slati na Modravsku na Šumavě pomáhali o víkendu dobrovolníci s revitalizací části rašeliniště. Rašeliniště jsou jedním z největší pokladů šumavské přírody, v minulosti ale mnohé z nich lidé kvůli intenzivnějšímu lesnictví, zemědělství či těžbě rašeliny odvodnili a poškodili. Správci národního parku se cenná území pokoušejí postupně revitalizovat od roku 1999, poslední tři roky v tom pomáhá i veřejnost. Letos se akcí pro veřejnost zúčastnilo kolem tří stovek dobrovolníků. Celkem se za 12 let, kdy akce postupně probíhá, podařilo revitalizovat na 500 hektarů rašelinišť. Na Šumavě je jich však až kolem 6 000 hektarů, z toho zhruba dvě třetiny byly odvodněné. Práce na revitalizaci tak nejsou zatím ani v polovině. "Je to strašně dlouhodobý úkol a projekt v podstatě pro několik generací," vysvětlila referentka vod a mokřadů správy parku Ivana Bufková. Revitalizace spočívá v tom, že se hluboké rýhy vyhloubené dříve kvůli odvodnění, přehradí dřevěnými hrázkami. Úkolem dobrovolníků je rýhy zasypat zeminou a rašelinou z okrajových břehových valů, větvemi, drny a dalším materiálem. Vkládá se tam i rašeliník a rostliny. Cílem je, aby odvodňovací kanály co nejrychleji zarostly mokřadní vegetací a z krajiny zmizely. Zasypáním se zvýší hladina vody, která se dostane k povrchu, jak to má na rašeliništi být.

Nejrychleji se obnovuje voda

Vědci z parku rašeliniště zároveň podrobují výzkumu. Sledují jak původně nenarušené plochy, tak odvodněná a revitalizovaná území. "Sledujeme hladinu vody, její složení, odtoky, kvalitu vody, která odtéká z revitalizovaných ploch a vegetaci," vyjmenovala Bufková. Po revitalizaci nejrychleji reaguje voda. Trvá asi osm let, než se v obnoveném prostředí začnou ve větší míře tvořit rašeliníky a rašelinotvorné rostliny. Během jednoho dne může na revitalizaci pracovat nejvíce 14 dobrovolníků. Rašeliniště jsou totiž citlivá i na sešlap. Kdyby na nich pracovalo najednou víc lidí, mohla by se rašelina stěsnat a hůř držet vodu. Na pomoc šumavským rašeliništím se podle Bufkové vydávají místní lidé, návštěvníci Šumavy, skauti, nevládní organizace a nově i firemní týmy.