Zamyšlení nad úvodem ke knize fotografií Zakázaná Šumava

14.11.2009

Název zdroje: Klatovský deník Datum vydání: 14.11.2009 Nadpis: Zamyšlení nad úvodem ke knize fotografií Zakázaná Šumava Strana: 9 Rubrika: U NÁS DOMA Autor: František Nykles Ročník: 18 Číslo: 266 Náklad: 252466 Odkaz: http://klatovsky.denik.cz/ Oblast: Regionální deníky - Plzeňský a Karlovarský kraj

Slunečné odpoledne končícího babího léta vytvořilo působivou kulisu pro křest knihy fotografií havlíčko - brodského fotografa Vladimíra Kunce, který svou knihu Zakázaná Šumava představil četným hostům 30. října v hotelu Elsyn Dvůr v˙Novém Dvoře pod Churáňovem. Rozsáhlá kniha černobílých fotografií s trojjazyčným popisem byla již autorovým šestým dílem, přibližujícím veřejnosti zajímavá místa naší republiky. Autor svou knihu fotografií rozdělil do tří na sebe navazujících oblastí. Čtenář se díky popiskám fotografií seznamuje s dosud málo známými oblastmi. Slatě na území národního parku - Hraniční, Vrchová, Blatenská, Biskupská, Rokytská - Weitfällerská, Mlynářská, Na Javořím vrchu a také další místa v knize, jako Medvědí Hora, Gayerruck, Novohuťské močály, Roklanská hájenka, to všechno jsou místa dnes přístupná jen pro hrstku vyvolených a ročně možná pro několik desítek turistů s průvodci. Působivé fotografie přímo vybízí k otázce, zda je správné, když je veřejnost seznamována s unikátními místy svého národního parku jen prostřednictvím knihy. Úvod ke knize napsal zkušený publicista a znalec Šumavy Vladimír Just. Pravděpodobně jako jeden z vyvolených se při popisu dříve, ale i nadále zakázaných míst vyznává z pocitu, jak jej tato místa nabíjejí a že si z nich odnáší tajemnou, v podstatě však radostnou energii. Není důvodu o tom pochybovat, ale tyto pocity by možná rádi zažívali i ostatní návštěvníci Šumavy, kráčející často po přeplněných šumavských chodnících a trasách. Just také připomíná pyšně stojící, ale i padlé velikány, pod jejichž životadárnými mrtvolami jen slepec nevidí armády nových zelených smrčků, jeřábů, javorů i bučin. Škoda jen, že na kvalitní fotografii, která jeho úvod knihy doprovází, nejsou na stovky metrů pod suchými torzy smrků vidět žádné armády zeleně, ale jen několik "osamělých vojáků v poli", smrčků trčících z kapradin, buřeně a třtiny. Autor, známý příznivec suchého lesa, také připomíná, jakým zločinem by bylo, kdyby kvůli zpotvořenému vkusu některých politiků, zlobovaných těžaři a milovníky sjezdovek, měla do jádrových zón parku vjet těžká technika a dělat zde pořádek. Mohu jej ujistit, že v místech, která prezentuje fotografie doprovázející úvod, již žádná těžká technika pořádek neudělá, a stejně tak ze suchých stožárů smrků zcela jistě již žádná semena smrku nevypadnou, natož semena popisovaných listnáčů. Je nepochybné, že na mnoha místech národního parku jsou místa, kde je mezi suchými stromy vidět zmlazení, ale stejně tak jsou na území obou parků rozsáhlá místa, kde není a pravděpodobně ani nebude desítky let nic než třtina. V knize je řada fotografií dokumentující místa s podobným osudem. Úvod ke knize byl pravděpodobně napsán dost v předstihu, protože jinak by jeho autorovi neunikly současné historicky rekordní kůrovcové těžby, řízené nikoliv zlobovanými politiky chtivými sjezdovek, ale řízené Správou NP Šumava, které se, i přes nedávné ujišťování, situace s kůrovcem pravděpodobně vymkla kontrole. V závěru svého úvodu vyjadřuje autor lítost nad tím, že obě strany šumavského kůrovcového sporu se zakopaly v předem připravených pozicích místo toho, aby měly prostou radost z toho, že mohou putovat přes hranici k bavorským sousedům a zpět. Panu Justovi je třeba připomenout, že nebýt jedné ze zakopaných stran, těšil by se z přecházení pouhých dvou nových přechodů, to byl totiž dar Správy NPŠ k Schengenskému prostoru, otevírajícímu hranice. Teprve díky společnému úsilí obou krajů a 35 českých, bavorských a rakouských obcí pod patronací Svazu obcí NPŠ bylo docíleno 16 nových přechodů státní hranice včetně jím zmiňovaného Modrého Sloupu. Použiji- li závěrečné formulace autorova úvodu, prosím jej, aby si uvědomil, že nebýt šumavských obcí, nebyl by sice dnes na Modrém Sloupu, jako za totality, "v pozici štvané zvěře za asistence v přítmí číhajících psů a automatů", ale díval by se od Březníku na bavorskou horu Luzný přes tabulku "Vstup zakázán - zvláště chráněné území". Nejhorší na tom je, že se to pořád ještě za rok může stát. I přes stávající šumavské problémy pokřtili kmotři, jihočeský hejtman Jiří Zimola, Miloslav Michalec z Krajského úřadu Plzeňského kraje a Jana Fischerová, starostka z Havlíčkova Brodu zajímavou a poutavou knihu, která by neměla chybět v knihovně žádného obdivovatele Šumavy.

František Nykles, Šumava

Foto - KŘEST knihy Zakázaná Šumava v Novém Dvoře pod Churáňovem.