Kůrovce nelze nechat množit a potom "energicky" hubit: autor Jiřina Rippelová, Senátorka PČR

09.10.2009

Aktivity Jihočeského a Plzeňského kraje a snaha řešit ohrožení krajinného rázu Šumavy vedly k ustavení expertní pracovní skupiny, která by měla posoudit současný stav péče o lesy a jejich ohrožení kůrovcem. Paralelně s tím se k problému začali vyjadřovat občané formou petice, větší či menší odborníci, politické ?těžké váhy" (V.Klaus, M.Zeman) i všeználci, kritizující vše na just ostatním. Ze všech odborných šetření vyplynulo, že hynutí lesů po napadení kůrovci dosáhlo již takové míry, že je zásadně ohrožen lesnatý krajinný ráz Šumavy a to nejen v horních hřebenových partiích, ale nyní již také ve spodních polohách kolem obcí, rekreačních zařízení a frekventovaných tras. Expertní skupina upozornila na naprosto kritický stav, kdy se na nezpracovaných polomech a posléze okolních stojících stromech v průběhu dvou let záměrně nechaly vylíhnout miliardy brouků, kteří přelétávají nebo jsou pasivně přeneseni větrem do vzdálenosti až mnoha kilometrů. Jak se vyjádřil ministr Miko, zde jsou ?energicky" hubeni - zapomněl však dodat, s jak vysokými náklady. Ideologie MŽP, Správy NPŠ a dalších epigonů, kteří prosazují NEZASAHOVÁNÍ, tak přijde daňové poplatníky na desítky milionů. Zvláště, když se nesmyslně používá např. velmi nákladné odkorňování stojících stromů, provozují se tisíce lapačů, aplikují neověřené a neúčinné biologické metody apod. Kdyby se kůrovec nenechal množit, nemusel by se nákladně hubit. Tomu snad porozumí každý, zvláště v současné době hledání úspor v rozpočtu. Ohrožení celého území Šumavy je tak značné, že je třeba přijmout krizový management, který během podzimu a zimy zcela zásadně zastaví šíření kůrovce a jeho početnost sníží na co nejmenší míru. Znamená to, že se bude muset jednoznačně upustit od současného managementu prosazovaného jak minulými ministry, tak současným vedením Správy NPŠ. Nelze dále aplikovat složitě formulovaná opatření jako celek. Praxe ukázala, že ve své podstatě vedla k dalšímu a dalšímu šíření ?mrtvého lesa". To sice zastánce této zrůdné ideologie naplňovalo nadšením, i když se vtírá představa, že podobné emoce zřejmě prožívají pyromani, podpalující lesy v Řecku, Kalifornii, Austrálii a jinde. Nikdy nebylo zdůvodněno, natož vědecky, proč PŘIROZENÝ LES A V NĚM PROBÍHAJÍCÍ PŘIROZENÉ PROCESY musí být zakládán od semenáčků, na holé ploše uhynulého lesa. Proč musí uhynout dvě stě let staré smrky nebo i starší, které byly chloubou šumavských hvozdů a přežily dřívější hospodaření sklářů a dřevorubců. V současné době je zde velké nebezpečí, že absence lesního prostředí povede v období klimatické změny na holých plochách k takovým půdním a klimatickým změnám, že zde bývalý les již nemusí vzniknout. Jak známe z minulosti, dogmaticky prosazované ideologie často vedou ke zrůdným koncům, nedají se jen tak zastavit, také proto, že pro jednoduchost hesel jim propadne hodně lidí. Šumava má namále, je třeba změna.

Jiřina Rippelová Senátorka PČR