Martin Říha: POŽÁR V NPČŠ - ZÁMĚR PALIČSTVÍ?

03.08.2022

Ve vyspělém světě se posuzují nejen vlivy na životní prostředí strategických koncepcí, územních plánů či investičních záměrů, ale i vlivy na ekonomický a sociální vývoj. Jen tak je zaručena objektivita z hledisek veřejného zájmu v celé úplnosti pojmu "dlouhodobé udržitelnosti". Ba co víc, někde se posuzují vlivy i zákonů, předpisů a veřejných rozpočtů.

U nás se tak neděje, a tak je možné schválit i takový paskvil, jako novelu zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, a zavést do jeho instrumentária tak neurčitý a vágní pojem, který na rozdíl od konkrétních druhů rostlin, živočichů, stanovišť, definovaných ekosystémů, přesně vymezených chráněných lokalit a území nebo krajinného rázu, přidává pojem, jako je "ochrana přírodních procesů". Takovými procesy jsou jistě některé procesy žádoucí, ale také mnohé procesy nežádoucí a škodlivé. V plné nahotě se to ukazuje nyní při požáru lesů i bezlesí v Národním parku České Švýcarsko.

Hoření je nepochybně také "přírodní proces", ale požár lesa plného souší a spadaných větví i suchého jehličí v dotyku s několika obcemi lze stěží považovat za žádoucí jev. Na tom, co se děje, má bezpochyby zásluhu zjednodušené a vadné chápání dalšího sporného pojmu "bezzásahovost", které ochraně přírody a krajiny vnucují extremistické brčálově zelené menšiny v ochranářských hnutích, zatímco skutečná odborná sféra a některé odpovědné orgány státní správy či samosprávy jsou umlčovány, ač často představují mnoha staletími prověřenou zkušenost a erudici.

V případě NP České Švýcarsko to byly představitelé obcí, jejichž obyvatelé jsou potencionálně nebo reálně ohrožené, jako Hřensko, Krásná Lípa s osadami, Jetřichovice s osadami, Janov, Kamenická Stráň, Růžová, ale podobně mluví i mnozí starostové na Šumavě, která naštěstí ještě není tak vysušená.

Garantem objektivní správnosti zákona i jeho novel by mělo být Ministerstvo životního prostředí a projednání jejich návrhů v meziresortním připomínkovém řízení, se samosprávami krajů i s veřejností. Docela by mne zajímalo, jak se k těm nešťastným novelám vyjadřovalo Ministerstvo vnitra, zastřešující celou veřejnou správu, Policii i Hasičský sbor, jak se vyjadřovalo Ministerstvo pro místní rozvoj, s gescí za strukturu osídlení, územní plánování, stavební řád a také za bydlení a cestovní ruch, Ministerstvo zemědělství, odpovědné za zemědělství, lesy a vodní hospodářství, nebo Ministerstvo kultury, odpovědné za ochranu kulturních hodnot. Obávám se, že u všech selhala představivost, kam až takové vágní normy mohou zavést úřednictvo a správce hodnot, které mají chránit. Je nejvyšší čas tuto "mantru bezzásahovosti", za kterou lze schovat dobře placenou nečinnost a neplnění povinností, pro které byly tyto úřady zřízeny a jsou placeny, ze zákona zase vyhodit a eventuálně ji nahradit něčím definovatelným a vymahatelným bez absurdit, jako je spoléhání na to, že když nebudeme les v národním parku hasit, vyroste na místě spáleniště časem les nový a lepší, takže se vlastně nic nestalo. Že to bude trvat desítky let, než ten nový les začne plnit všechny mimoprodukční funkce lesa, že to na dlouho ohrožuje půdní profil erozí vodní i větrnou, že uhynuly miliony živočichů a rostlin, byl zničen i půdní edafon, že se na dlouho mění mikroklima nejen v samotném lese, ale i v širokém okolí, že bude dlouho chybět jímání CO2 a tvorba kyslíku takto zničených porostů v bilancích složení ovzduší a ovlivňování rychlosti globální změny klimatu, že se požár může rozfoukat i do sídel a ničit zástavbu, to patrně těmto odpovědným místům uniklo.

Bylo by na čase přestat dělat z pánů Jirsy, Linharta a dalších nepřátele ekologie a škůdce, přestat zavírat oči před důsledky jednostranného prosazování jen jednoho přípustného názoru, a vrátit se aspoň ke zdravému selskému rozumu. Vrátit se k ochraně konkrétních hodnot, které byly důvodem a předměty vyhlášené zvýšené ochrany, a ne k abstraktnímu umění bezzásahovosti. A vyvodit odpovědnost za tuto legislativní slepou uličku, která zavedla ochranu přírody a krajiny zjevně na scestí.