Ing. Jan Štrobl: Jak je tomu s kůrovci v České republice a jinde ve světě?

29.10.2019

Poslední dobou jsem získal jistou nedůvěru k výzkumné práci některých českých vědců. Proto jsem požádal písemně vědce z Kanady a USA, kteří nemají zájem na tendenčním, či jinak zaměřeném výzkumu. Původně jsem zaslal níže uvedené otázky na Lesnickou Universitu do Vancouveru a poprosil jejich vědce o zodpovězení mých otázek. V r.2008 jsem tam učinil dobrou známost, bohužel, dnes již ve věčných lovištích. Přesto mne v tom tamější odborníci nenechali a zprostředkovaně byly moje otázky přeposlány na další lesnické university v Edmonton, Montana, Idaho, Wyoming. V těchto státech mají největší zkušenosti s Dendroctonus ponderosae. Dneska mi přišla první odpověď od profesora (entomologa) z Edmonton - Nadir Erbilgin. Když jsem v červenci 2018 písemně zveřejnil mé přesvědčení, že v protější straně naší republiky (v uzavřeném rohu vysokých hor Jeseníků a Beskyd) mohl započít svůj kalamitní žír kůrovec vypěstovaný v Národním parku Šumava, vycházel jsem ze svých praktických zkušeností, dále ze směru převládajících větrů v naší republice a také z toho, že se v tomhle přírodním rohu našich severních hor vítr zastavuje, přechází přes ně, neboť tyhle hory vyčesávají z oblaků vláhu – stejně jako dělala svými hřebeny Šumava s atlantickými vlhkými proudy. Stejně tak jsem uvažoval i na Vysočině, která je v tom směru vyvýšená uprostřed republiky. Setkal jsem se jen s úsměšky a ponižováním od našich nezávislých vědců (lze se dočíst v tisku). Čeští vědci dle svých výzkumů jednoznačně prokázali, že se brouk svými vlastními silami může dostat maximálně na pár stovek metrů od svého ohniska, kde vývoj trvá kolem 70 dnů. A to jsou zkrátka „tvrdá data“, jak s oblibou říká prof. Kindlmann. Porovnejme si zjištění kanadských vědců s vědci českými – jak dolet vlastními silami, tak i prokázaný přenos stoupavými teplými vzdušnými proudy během jednoho dne. Pan profesor Nadir Erbilgin mne navíc zahrnul ještě spoustou odborných článků. Nyní nemám možnost to studovat, mám dost práce do konce roku, ale přes zimu budu mít čas. Dokumenty mám uložené. Malý úsměv nakonec: Mám-li porovnat let českého a amerického brouka, je to asi jako kdybych porovnával let slepice s nadzvukovou stíhačkou. Jak v rychlosti za den, tak i vzdálenosti doletu. Přemýšlím, jestli bych to neměl některým českým výzkumníkům říci… Níže uvádím své otázky a odpovědi pana profesora. Tučně jsou uvedeny mé otázky – kurzívou odpovědi entomologa Nadir Erbilgin (anglickou verzi přikládám):

Dotaz pro vědce z Kanady a USA: V Kanadě a USA působí rozsáhlé škody a kalamity lýkohub Dendroctonus ponderosae v oblasti Skalistých hor. Napadá borovice Pinus concorta, Pinus ponderosa a jiné. Zajímají nás, české lesníky, Vaše zkušenosti s tímto broukem: 1. V jakém rozsahu (plocha v hektarech) jsou lesní porosty napadeny v dnešní době v USA a Kanadě? Neexistuje jednotné číslo, protože je opravdu obtížné odhadnout celkovou plochu lesa ovlivněnou MPB (Pine Beetle).

  1. Jak dlouho tato škoda trvá – kolik let? V Britské Kolumbii ohnisko začalo v roce 1999 a skončilo někdy 2014/2015. V Albertě ohnisko začalo v roce 2006 a stále pokračuje. Není jasné, co se stane příští rok 2020.

  2. Na jakou vzdálenost může Dendroctonus ponderosae dolétnout vlastními silami od místa výskytu (rojení)? Nejsem si jistý otázkou. Pokud se otázka týká letové kapacity brouků, řekl bych, že mohou létat až 5-7 km za den a možná i déle.

  3. Na jakou vzdálenost může být přenesený stoupavými teplými proudy vzduchu ohřátého sluncem v létě a převládajícím větrem v období rojení?

 jakou největší vzdálenost jste zjistili? Osobně z mého výzkumu vím, že je to asi 225 km za jeden nebo dva dny  Je pravda, že větrem může být odnesený až na vzdálenost desítek až stovek kilometrů? Ano. Vítr je primární mechanismus pro rozptyl na velké vzdálenosti  Je pravda, že byl přenesen tímto větrem i přes hřebeny Skalistých hor? Ano. To byl důvod, proč brouci napadli borovicové lesy na severozápadě Alberty (Alberta je východně od Britisch Columbia, která je v historickém pásmu prvního výskytu brouků)

Zpět na přehled zpráv ← následující   |   předcházející →

Zachraňme Šumavu občanské sdružení, o.s.

Karla Čapka 1166, 373 41 Hluboká nad Vltavou

IČO: 26568535, DIČ: CZ26568535
číslo účtu: 2073904309/0800

info@zachranmesumavu.cz http://www.zachranmesumavu.cz

Tytp www stránky vytvořilo web studio EDGERING v roce 2014 | x4u CMS Toplist Edgering